Šumava

Šumava 17. - 31.8.2020

O Šumavě je nutné ihned z počátku říci, že je krásná, ale nevyzpytatelná. Opravdu. Věřte mi. Je nevídaně krásná, ale také nevídaně nevyzpytatelná. Pokud mi stále nevěříte, tak čtěte dál. Myslím, že vás přesvědčím.

Velký Javor

V zimě jsme se rozhodli, že naší další dovolenou strávíme opět v Čechách. Jednohlasně jsme se shodli na Šumavě. Začali vybírat ideální kemp pro naši dovolenou. Již zde nastal první zádrhel. Vzhledem k tomu, že cestujeme bez auta, tak vyhledáváme kempy, ze kterých se snadno dostaneme na místa zcela pěšky. Kemp jsme našli jeden jediný. Jeden! Štěstí nám ale bylo nakloněno a byl to kemp, který vyhovoval našim požadavkům. Již nezbývalo než počkat do dne odjezdu a vyrazili jsme. 

Cesta uběhla rychle. Jako správní dobrodruzi jsme se celou cestu nemohli dočkat jejího konce a netrpělivě plánovali naše výlety. Nutno podotknouti, že celou cestu svítilo sluníčko a počasí bylo krásné. Možná se ptáte, proč to zmiňuji. No důvod je jednoduchý. Vystoupili jsme na nádraží v Železné Rudě a vydali se na cestu do kempu. Jedinou cestou byla větší silnice plná projíždějících aut. Po překonání různých zádrhelů silnice, která byla v té době průjezdná jen jedním pruhem, se spustil déšť. No déšť. Řekla bych, že slejvák. To byl první moment, kdy jsme poznali, že Šumava je opravdu nevyzpytatelná. Z naprosto modré oblohy se během několika minut spustila průtrž. Rychle jsme z batohů vylovili pláštěnky a se smíchem pokračovali dál do kempu. Čekali jsme hodinu. Dvě. Tři. Déšť neustával. Začínalo se stmívat a my stále schovaní čekali, až se počasí umoudří a my budeme moct postavit stan. Čekali jsme marně. Nepřestalo. Nezbývalo nám nic jiného než se schovat pod pár stromů (jehličnatých), tam stan postavit a rychle vyběhnout a na již předem vybrané místo stan připevnit. V podobném duchu pokračovala i naše první večeře. Schoulení pod větvemi jehličnanů jsme si vychutnávali polévku z pytlíku. Letos byla jiná, protože jsme s sebou poprvé měli svůj plynový vařič, protože v kempu nebyla kuchyňka. Ten den jsme usínali a poslouchali bubnování kapek o stan.

Během celé dovolené jsme prošli všechna typická i netypická šumavská místa. Chodili hodně do kopců, ale opravdu hodně moc do kopců. Často jsme zmokli. Pokud si dobře pamatuji, tak každý den alespoň jednou. Někdy se to dalo zachránit větrovkou, ale někdy ani pláštěnka nestačila. Štěstím bylo, že vždy vysvitlo sluníčko, takže veškeré věci stihly usychat. Večer jsme se vždy odměnili dobrou večeří, kterou jsme ukuchtili na našem vařiči. Velmi častým jevem při vaření byl déšť. Ale to už asi nikoho nepřekvapí. Také jsme často navštěvovali cukrárnu Charlotte, která je opravdu výborná. Za návštěvu minimálně stojí proto, že okolo celé kavárny u stropu jezdí vláček.

Než si zde uchovám několik fotek, stojí za zmínku několik posledních dnů. Pršelo. Pršelo celou noc. Pršelo celý den. K večeru jsme se vrátili do kempu, kde chyběla tak polovina návštěvníků. Byl konec prázdnin, takže nás to nijak z míry nevyvedlo. Pršelo i další noc. A když člověk více zatlačil do podlahy stanu, začínal mít vlhkou ruku. Nevěstilo to nic dobrého, ale doufali jsme, že slunce opět vysvitne. Také jsme bedlivěji začali sledovat předpovědi počasí. Probuzení do dalšího dne bylo opět za zvuků deště. Návštěvníci kempu opět ubývali. Dokonce přestalo pršet, tak jsme se vydali k Vydře. Neuvěřitelně foukalo, takže když jsme se vrátili, náš stan měl zlomenou jednu tyčku. Naštěstí to nijak stabilitě nevadilo a my nemuseli nic opravovat. Večer po návratu z cukrárny opět pršelo. A ne málo. Lilou celou noc. Celý následující den. Po další propršené noci, kdy stan ani věci již neusychaly, jsme se v kempu probudili sami. Ano, sami. Vylezli jsme ze stanu a nikde nikdo. Úplné pusto. Kemp zavřel. To byla naše první myšlenka. Naštěstí po příchodu k sociálkám jsme zahledli uklízeče, který nám sdělil, že kemp nezavřel. Ale nikdo nikde nebyl. V kempu jsme zůstali sami. Naprosto sami. Jen my dva. Opět celý den pršelo. Věci neusychaly, a tak jsme se rozhodli, naši dovolenou ukončit. Líto nám tak moc nebylo, protože jsme přišli jen o jeden plánovaný den. Poslední upršený den jsme strávili chozením okolo Železné Rudy. Večer si naposled zašli do Charlotty a dali vědět domů, že jsme zůstali polovytopení v kempu sami. V noci pršelo. Už nás to ani nepřekvapilo. Ráno naštěstí déšť ustal, tak jsme rychle zabalili stan a vyrazili na vlak domů.

Pancíř

Černé jezero

Malé Javorské jezero

řeka Vydra

Seznam navštívených míst:
Černé jezero, Čertovo jezero, Malé Javorské jezero, Velké Javorské jezero, Prášilské jezero, jezero Laka, Tříjezerní slať, Velký Javor, Pancíř, Hřebenovka, poledník, zřícenina Pajrek, řeka Vydra, vodopád Bílá Strž, Železná Ruda a okolí.

Já vím. Podle fotografií to vůbec nevypadá, že nám pršelo. Jsou krásné a slunečné. Neříkám, že pršelo celou dovolenou, ale většinou alespoň tu chvíli ano. Tak vám nezbývá nic jiného než mi věřit. Anebo nemusíte a berte tuto mou vzpomínku jako pohádku.

Na konec bych ráda napsala, že tato dovolená byla opět skvělá. Nachodili jsme za ty dva týdny několik stovek kilometrů (asi 200) a měli se hezky. Moc jsem si ji užila a ráda se na Šumavu někdy zase vrátím.

ANNYEN