ČESKO-SASKÉ ŠVÝCARSKO

 Česko-Saské Švýcarsko 22.8 - 1.9.2019

Po dvou dovolených ve Františkových Lázních jsme se rozhodli vyrazit dál, než jen zůstávat v našem kraji. Volba byla v podstatě jasná a rychlá. Už si nepamatuji, koho návrh to byl. Ale líbil se nám. Takže bylo rozhodnuto.

Jak už máme ve zvyku, tak jsme si po vybrání místa začali hledat kempy a místa, která bychom rádi navštívili. Získali spoustu doporučení od známých a rodiny. Rozhodli jsme se, že dovolenou strávíme ve dvou rozdílných kempech. Důvod byl jednoduchý. Míst, která stojí za návštěvu je v Českém Švýcarsku nespočet. A my jich chtěli navštívit co nejvíce. Bylo vybráno, rozhodnuto a naplánováno. Již zbývala ta část, která se zásadně táhne ze všeho nejvíce. Čekání. Čekání na den odjezdu. Noc před odjezdem jsme toho opět nedočkavostí moc nenaspali. Až pak konečně zazvonil budík a my mohli vyrazit na vlak.

Pravčická brána

Nikdy jsme tak daleko společně necestovali. Všechny spoje jsme měli vypsané a cestu naplánovanou. Spoje jsme měli i včetně náhradních, kdyby bylo nějaké zpoždění. Několikrát jsme přestupovali, ale v paměti nám utkvělo čekání v Ústí nad Labem. Z města jsme neviděli nic. Často z měst, kterými projíždíme známe jen nádraží. Bohužel. Ale možná i bohudík. Seděli jsme na nádraží obklopeni batohy. Svítilo sluníčko a my pozorovali řeku a kopec nad ní, na kterém se tyčila nějaká stavba. Možná zámek, hrad či restaurace. To už nevím.. Z Ústí jsme jeli malým, ale naprosto přeplněným vláčkem do Děčína. Bylo zde mnoho lidí, kteří byli stejnými cestovateli jako my. Z Děčína jsme do kempu v Mezní Louce jeli již autobusem. Mezi spoji jsme měli čas a zahlédli Lidl. Naše břicha kručela, a tak byla volba jasná. Nakoupili jsme si nějaké zásoby jídla. Chléb, sýr a nějaké ovoce a zeleninu. Nutno podotknout, že  zásoby jídla s sebou vozíme. Ale část se sní za cesty a druhou část tvoří polévky z pytlíku a různé tyčinky. V té době jsme nevěděli, že dlouho žádný obchod nepotkáme. Ale to bych přebíhala. Cesta autobusem byla velice příjemná. I když bylo hrozné horko. Příroda okolo nás nám vše vynahradila. Krása. Nepopsatelná krása, která nás všude obklopovala. 

Kemp v Mezní Louce nás překvapil. Mezní Louka je opravdu louka. Doslova. Nachází se zde dvě zastávky autobusu (na každé straně silnice), dva hotely a kemp. Kemp patří k jednomu z hotelů. Po přihlášení a zaplacení všech poplatků jsme si našli místo pro náš stan. A vydali se na "prohlídku" kempu. Pěkná budova v sobě schovávala hezké záchody a sprchy. To nás potěšilo. Poté jsem se vydala hledat kuchyňku. Žádná další podobná budova nikde nebyla. Konečně jsem našla dveře s nápisem kuchyň. A zděsila se. To, co jsem našla, jsme totiž ani jeden nečekal. Žádný sporák. Žádná rychlovarná konvice. Nic. Jen dva dřezy. Hlavou nám prolétlo množství instantních polévek v batohu, které momentálně nejdou nikde uvařit. Mohli jsme tak leda chroupat suché nudličky. Po této skutečnosti jsme propukli ve smích. Po vystřízlivění jsme se vydali zeptat do místního bufetu. Byly zde dvě velmi mladé slečny, které nám potvrdily, že kuchyňka opravdu není. Naštěstí byly ochotné nám do ešusu nalít horkou vodu. Polévka se sice nevařila pět minut. Asi tak dvacet stála v horké vodě. Ale k jídlu byla.
Druhý kemp ve kterém jsme bydleli nebyl o nic lepší. Kuchyňka měla sice konvici, ale byl to jen takový přístřešek se dvěma stěnami. Sprchy vypadaly trochu jako kadibudky a dole vám koukaly nohy. Zatímco kemp v Mezní Louce byl na rovině, tento byl pod kopcem. Místo to bylo hezké, schované mezi lesy a skálami. Ale když jsme chtěli do města museli jsme do velkého kopce a pak zase z kopce. Do vesničky to bylo asi půl hodiny pěšky. Zde již obchod byl. Malý, ale hezký a dostačující.

Ráno jsme se vydali na hlavní cíl naši cesty. Na Pravčickou bránu. Cestou jsme se chtěli stavit v informacích, které se vychloubaly čerstvým pečivem. Koupili jsme si tedy nějaký rohlík a kávu. Vyrazili po turistické cestě a radostně, že jsme s jídlem zachráněni, se zakousli do rohlíků. Čerstvé byly. Ale asi tak před třemi dny. Zkonstatovali jsme, že to nebude úplně to pravé. Abych dokončila část o našem jídle. Další tři dny jsme snídali stále ten stejný chléb se sýrem, který jsme si v den příjezdu koupili. A k večeři nebylo nic jiného než polévka odmáčená v horké vodě. 

Určitě si zde musím uchovat několik vzpomínek.
První je, že tato dovolená byla první, kde jsme měli foťák. Ale opravdický foťák. Starý. Ale skvělý. Prakticu. Focení nabylo úplně jiných rozměrů. Focení teď je takové šup šup. Tady si musíte hezky pohrát se světlem, s časem a obecně se správným naštelováním. Fotku uděláme vždy jen jednu, aby nám zbyl dostatek filmu na další výlety. A poté se vždycky nemůžeme dočkat až nám přijdou fotky vyvolané. Ten pocit, když si promítáte fotky z léta a vzpomínáte na místa, kde jste byli a na příhody, které jste zažili, je nepopsatelný. Má to úplně jiný rozměr, než když si prohlížíte fotky v telefonu nebo na počítači.
Všude, kde jsme chodili nebo se náhodou ocitli byly krásné cestičky. Často písčité. Lemované břízami a skálami, které byly porostlé vřesem. Sem tam prokukovalo sluníčko. Cestičky byly často velmi úzké. Museli jsme chodit jako kachničky za sebou. Ale hlavně jsme nesměli udělat ani krok vedle. Často byla cestička ve velmi úzkém sevření mezi skálou a strmým svahem dolu. Toto léto bylo opět velmi horké. Ale my byli těmito místy krásně chráněni.
Vzpomínek na navštívená místa máme několik. Vše bylo velmi působivé, ohromující a nezapomenutelné. Určitě se sem ještě minimálně jednou vrátíme a znova prozkoumáme místa již navštívená, ale i nová. Tím, že cestujeme pěšky jsme spoustu míst neviděli. Jedná se především o tu část Saského Švýcarska. Tato místa nejsou pěšky z Česka moc dostupná. Máme seznam míst, která musíme ještě navštívit. 

Soutěsky a cesta lodičkou (jediná možná varianta, jak se dostat na druhou stranu)

Skalní hrádek Šaunštein. Cesty vzhůru byly velmi dobrodružné (strmé žebříky apod.)

Vyhlídka nad Hřenskem

Skalní hrádek Falkenštejn 

Dolský mlýn

Vyhlídky okolo Jetřichovic. Pohled na Mariinu vyhlídku.

Seznam navštívených míst:
Pravčická brána, Soutěsky, Falkenstštejn, Šaunštejn, rozhledna Janov, Dolský mlýn, Mariina vyhlídka, Rudolfův kámen, vesnice Kyjov, Kinského vyhlídka, město Děčín (zámek a ZOO), město Česká Lípa, město Hřensko, Malá Pravčická brána, vesnice Všemily,
Seznam bohužel není celý. Vzhledem k tomu, že toto píšu s velkým časovým rozestupem, tak si bohužel ne vše pamatuji. Ale pokusím se postupně rozpomínat a místa doplňovat. Každopádně jsme vždy navštívili co nejvíce míst v okolí jednotlivých míst.

ANNYEN